Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Kostel sv. Jiří
Kostely sv. Jiří se často stavěly na kopcích, na vyvýšených místech i mimo vsi, kde prý bývala pohanská obětiště.
Chlumský kostel sv. Jiří existoval již ve13. století a původně patřil jako filiální k faře v Bezdězu. Král Václav II. postoupil ves Chlum svému vazalovi Hynku Berkovi z Dubé a v této souvislosti se roku 1293 pražský biskup Tobiáš z Bechyně rozhodl chlumský kostel od Bezdězu oddělit jako samostatný a opatřit jej vlastním farářem (plebánem). Později byl spravován jako filiální z fary v Pavlovicích a do obvodu této farnosti náleží až dodnes (pouze v pobělohorské době byl kostel v Chlumu nějaký čas spravován z fary v Doksech, poté kolem roku 1650 z České Lípy; roku 1670 již opět patří k Pavlovicím). Pro Chlum se později začaly vést samostatné matriky, které počínají rokem 1673
Na počátku 20. století se nedělní a sváteční bohoslužby sloužívaly střídavě v Chlumu a Drchlavě, zajišťovali je většinou kaplani z Pavlovic.
V dnešní podobě nechal kostel zbudovat r. 1739 Jan hrabě Kounic. Původně to byla stavba bez věže, jednolodní, obdelníkovitá se segmentálně uzavřeným presbytářem. Funkci věže plnila vedle stojící dřevěná zvonice. Ta byla ovšem pro špatný stav r. 1863 snesena a místo ní postavena z pískovcových kvádrů dnešní pseudorománská věž v průčelí kostela.
Nejstarší zprávu o varhanách v chlumském kostele nacházíme v inventáři z roku 1762, který zmiňuje malý starý pozitiv. Ten byl po roce 1782 nahrazen varhanami s devíti rejstříky a pedálem. Dalšího nového nástroje se pak kostel dočkal v letech 1856 – 57, kdy zde albrechtický varhanář Josef Prediger za 460 zlatých postavil jednomanuálové varhany s pěti rejstříky. Ty sloužily až do roku 1897, kdy se v chlumském kostele poprvé rozezněly nové varhany od Jindřicha Schiffnera. Byl to dvoumanuálový nástroj celkem s 11 rejstříky (6 na prvním manuálu, 3 na druhém a 2 v pedálu). Tyto – prozatím poslední – chlumské varhany byly roku 1968 opraveny a převezeny do obce Dolná Štubna u Turčianských Teplic na Slovensku.
Z liturgických předmětů kostela se ještě na počátku 20. století uvádí velice cenná monstrance, dále pak silně pozlacené ciborium, relikviář s ostakem sv. Jiří, který kostelu daroval roku 1833 Josef Prinke z Popelova, silně pozlacená ampule a dva kalichy. Ve věži bývalo 5 zvonů, ulitých Karlem Bellmannem v Praze. Tři větší byly o váze 1200, 800 a 400 kg a ve staré literatuře se chválí jejich harmonický souzvuk. Na věžičce nad presbytářem pak byl ještě zvonek sanktusník.
Ještě na počátku 60. let 20. století bylo vnitřní zařízení popsáno takto: Hlavní oltář byl raně barokní, z doby kolem roku 1670 a pocházel tudíž ještě ze starého chlumského kostela. V souvislosti s jeho přenesením do kostela nového byl pak kolem roku 1740 opatřen novým obrazem sv. Jiří, jehož autorem byl zřejmě dokský malíř Richter. V oltářním nástavci byl obraz Nejsvětější Trojice a po stranách nad brankami sochy sv. Václava a sv. Floriána z doby kolem roku 1700. Sv. Václav tu byl znázorněn způsobem obvyklým zejména v německém renesančním prostředí (podobné ztvárnění tohoto světce můžeme dodnes spatřit u schodiště ke kostelu sv. Barbory v nedalekých Zahrádkách).
Levý postranní oltář byl zasvěcen sv. Prokopu a dle datace jeho vzniku do doby kolem roku 1710 můžeme právem soudit, že i on pocházel ještě z výzdoby původního kostela, stejně jako kazatelna, která byla z doby kolem roku 1700. Pravý postranní oltář, zasvěcený Panně Marii neposkvrněné – Immaculatě, byl však již prací rokokovou z doby kolem roku 1740 a vznikl patrně až jako součást výzdoby nového kostela, postaveného – jak již bylo zmíněno – roku 1739 hrabětem Kounicem. Cennou – a zároveň nejstarší – součástí výzdoby chlumského kostela byla gotická řezba Madony z doby po roce 1400, která se dochovala v torzálním stavu a dnes je umístěna v depozitáři litoměřické diecéze.
Dnes – po čtyřiceti letech, které od té doby uplynuly – je drtivá většina tohoto zařízení nenávratně zničena. Zbytek zařízení kostela, zejména lavice, jediný zbylý zvon „sanktusník“, torza oltářů a obrazy byly rozkradeny v nedávné době za „spravování“ kostela otcem Bakoněm.
současné době je kostel bez vnitřního zařízení. V roce 2003 byl kostel uklizen, byl instalován provizorní oltář a obnoveny bohoslužby.
| Exteriér kostela dnes |  |
Exteriér kostela dříve |  |
| Ineriér kostela dnes |  |
Ineriér kostela dříve |  |
| Kostel Drchlava |  |
Starý kostel |  |
Pověsti:
Divoký jezdec
O divokém jezdci koluje několik historek. Údajně je to poměrně častá postava severočeských pověstí.
V tzv. Hohle Gasse, což byla část vozové cesty z Chlumu, vedoucí k cestě k Podolci (býv. hostinec), býval ve skalním výklenku obraz 14 sv. Pomocníků, který zde roku 1847 umístil Franz Neuwirth. Původně byl na tomto místě obraz Panny Marie pomocné, o kterém se traduje následující pověst: Jakási žena, která roznášela pečivo a chodívala pro něj k ránu do Jestřebí, kde byl nejbližší pekař, vyšla za jedné bouřlivé zimní noci z Chlumu, neboť na hodinách v její světnici byly již tři hodiny ráno. Když však došla na místo, kde se říká „V duté uličce„, zaslechla k svému údivu, že v Chlumu teprve odbíjí půlnoc. Začala tedy přemýšlet, zda se nemá znovu vrátit, když je ještě tak brzo. Tu náhle zaslechla šum a psí štěkot. Najednou před sebou vidí, jak přijíždí noční lovec se svým doprovodem na čtyřspřeží. Hned chtěla uskočit na stranu, ale ještě dřív, než to mohla učinit, už ležela pod koňskými kopyty a pod koly prvního vozu. Tajemný průvod uháněl pak s hlasitým rykem dál. Když se žena probrala z mátohy, cítila se všude celá pohmožděná, ale zranění kupodivu neutrpěla žádné. Z vděčnosti za svou podivuhodnou záchranu, kterou připisovala přímluvě Panny Marie, tu pak nechala umístit mariánský obrázek.Tajemný divoký jezdec se však neobjevuje pouze v noci. Častokrát – jak vypravují pověsti – i během dne vyjíždí ze Starého Berštějna lovit do chlumských obecních lesů. Ve starých dobách bývalo v Chlumu zvykem, že místní chlapci hrávali ve Svatém týdnu pašijové hry. Ten, kdo představoval Krista, býval přivazován na kříž, zhotovený z kůlů. Jednou vybrali pro ukřižování místo v obecním lese. Kříž s přivázaným chlapcem už byl na místě, kolem tančila a poskakovala ostatní povykující mládež. Tu se v korunách stromů ozvalo hřmění a hukot.Vystrašení chlapci náhle spatřili, že nahoře po hraně skály uhání kolem divoký jezdec se svým doprovodem. Roztřeseni strachem se chlapci dal na útěk a na svého druha, který visel na kříži, si ani nevzpomněli. Ten se pokoušel z provazů vymotat, ale marně. Nakonec se mu stálým lomcováním podařilo kříž přelomit. Po kolenou a po břiše se odplazil do bezpečí, kde se ho ujali kolemjdoucí a vysvobodili ho z jeho břemene.
Čertovo jezírko
Čertovo jezírko je nevelké mělké jezírko na skalách uprostřed lesa. Koluje o něm tato pověst: Jednou v jeho okolí projížděl panský kočár. Na chlumském kostele právě odbíjelo poledne. Kočí zastavil a začal se modlit. Jeho pán se rozčílil, proč zastavuje a bičem přinutil nebohého kočího v cestě pokračovat. Kočár i s koňmi však vjel do blízkého Čertova jezírka a tam se potopil. Zachránil se jedině bohabojný kočí.
Kronika:
Česká kronika obce vedena od roku 1945. V současné době ji vede pan Ing.Václav Kamarád.
Ukázka v přípravě...
